V Čáslavi hoří obchoďák

Komentáře nemusí vyjadřovat názory fenomens.cz. Podporujeme občanskou společnost. Nedá mi to, abych taky nereagoval (ani ne tak na článek Z gynekologické ordinace do zastupitelstva. Nově povede i nemocnici, jako na celou situaci kolem).

Neděste se, žádný obchoďák nehoří, je to jen hypotetická úvaha. Kdyby ale hořel, budete ho hasit stejně jako nemocnici?

Tj. V první řadě je potřeba vyměnit ředitele. Obzvlášť máme-li pocit, že hořící oheň nehasil a naopak možná i pár regálů sám podpálil.

Dobrý. To jsme vyřešili. Co dál? Co s tím, co už hoří?

Asi by to někdo měl uhasit. Co najmout nějakého prodavače, když už teda hasíme zrovna obchoďák. On sice má svoji práci, ale večer vezme kbelík, vodu a bude to tam zalévat.

Se vší úctou k tomu člověku. To nedá. Je sice pořád lepší hasit, než nehasit vůbec, ale záleží také v jakém rozsahu. A hasit jedno ohnisko, zatímco se rozhořívají dvě další jinde, je dost depresivní stav.

Nemocnice je hodně velké sousto a je jedno, jestli pro současnou nebo minulou radnici. Z těch článků, co o tom čtu, mi ale nepřipadá, že si to nějak všichni plně uvědomují, proto bych si tu dovolil několik myšlenek, co to všechno obnáší, rozepsat.

A to už i třeba jen kvůli některým komentujícím křiklounům na Facebooku, kteří si myslí, jak se dá vše vyřešit mávnutím kouzelného proutku.

Studoval jsem Vysokou školu ekonomickou (IT a podnikohospodářství), přes dvacet let už pro různé zákazníky (soukromé firmy i státní správu) dělám (samozřejmě, že ne sám) ze špatně fungujících systémů systémy fungující lépe (alespoň doufám)

Píšu to tady proto, že už jsem tak nějak v životě párkrát viděl, co by se mělo ideálně udělat, když chcete něco dostat z průšvihu do funkčního stavu.

1) Musíte vědět v jakém průšvihu vězíte!
Udělal někdo nějakou analýzu, co je v nemocnici špatně? Není možné napravovat něco, když nevím co. V autoservisu, také zjistí nejdřív, co s tím vozem je. Je někde sepsaný seznam všech zainteresovaných stran (stakeholderů – tj. např. vlastník nemocnice, zaměstnanci, klienti, dodavatelé, stát, …)?

Jsou z nich vybráni vhodní zástupci? Obešel je někdo a zeptal se jich na jejich požadavky (tj. to co potřebují, co jim vadí, co chtějí)? Spravují se tyto požadavky někde, vyhodnocují se, prioritizují se? Kdo to dělá? Kdo na ně a jak reaguje?

Jsou současné procesy někde popsány? 

2) Musíte vědět, jaký má být výsledný stav!
„Aby nemocnice fungovala“ není dobrý popis výsledku. Ten musí být rozpadlý na podrobnější kriteria a měřitelný. Ne jen založený na subjektivních odhadech. Má to být cíl, že bude nemocnice ekonomicky soběstačná?

Bezva, tak to někomu pronajměte budovy a oni vám budou platit nájem. Takže asi by měla zajišťovat i nějakou péči. V jakém rozsahu, kolika lidem? Jak se bude měřit kvalita a spokojenost s touto péčí? Je to teda všechno?

Jo vlastně tam máme i nějaké zaměstnance. Ti by asi taky měli být spokojení, měli by mít nějaké pracovní podmínky, odpovídající vybavení. No a pak dodavatelé, odběratelé (například zákazníci laboratoří), stát (přece jen by asi bylo potřeba dodržovat nějaké zákony, nařízení z hygieny, vyhlášky, …), pojišťovny.

Do toho by bylo dobrý, aby služebně staří doktoři vychovávali mladé nováčky, a to tak, aby tu do budoucna měli zájem i zůstat a pracovat, …

3) Musíte vědět, jak se z prvního stavu dostanete do druhého!

Co bude potřeba za změny? Kolik to bude stát? Co pro to zajistit?Kdy to bude? Co se tím vyřeší? Jak ten přechod bude vypadat (bude to všechno od zítra, nebo to vezmeme oddělení po oddělení)? Jak namotivujeme lidi, aby tu změnu přijali? …

4) A tohle všechno je potřeba ještě kontrolovat, dohlížet na dodržování harmonogramů a postupů, v průběhu realizace je případně patřičně upravovat (nikdo na začátku neodhadne všechny vlivy)

5) Jo a tím to všechno nekončí. Podobný systém je „živý“ a když ho jednou nastavíte, tak v průběhu jeho života si buďte jistí, že se někdo pokusí nějaké procesy obejít, objeví se nové vlivy zvenčí i zevnitř a vy na to musíte flexibilně reagovat a upravovat systém.

6) Ke všemu existují už léty ověřené a zaběhané postupy, metodiky i nástroje, které jsou proklepnuté praxí a nasazením ve spoustě firem. Zabývá se tím například podniková architektura (Enterprise architecture) a jsou pro to metodiky jako například asi dnes nejznámější TOGAF.

Ty se musí samozřejmě znát, abyste si z nich vybrali to, co potřebujete a správně je aplikovali. Ano, dá se to dělat i bez nich metodou pokusu a omylu. Jen teda chci podotknout, že ty firmy, které se touto „svou“ cestou plnou nadšeného objevování Ameriky vydaly, to stálo o dost víc. Někdy i existenci.

Nevím, co z toho je nebo není připraveno. Ale i tak, vážně si myslíte, že toto všechno je schopný zvládnout jeden člověk, který to bude dělat ve svém volném čase? Pana doktora (myslím na pozici radního pro nemocnici) bych proto chápal ve vztahu k projektovému řízení spíš jako někoho v roli projektového sponzora.

Kdo ale udělá to ostatní, aby se ten stav zlepšil? Tím, že se jmenuje někdo do nějaké nově zřízené funkce, se ještě nic moc nevyřešilo. Možná jako první krok dobrý, ale jaké a kdy budou ty další?

Nebylo by lepší si na to najmout někoho, kdo tomu rozumí a dělá to jak svůj denní chleba (co jsem se doslechl, tak to snad takto řeší i nemocnice v Mladé Boleslavi), který má toto v malíčku a bude říkat, co je potřeba udělat?

Ano, bude říkat a vést vás, co máte udělat. Není to tak, že to bude dělat za vás. Je totiž taky schopný říct: „Pánové, je potřeba mít připravené to a to. Vy to připravené nemáte, takže sorry, to je plýtvání mým časem. Ozvěte se až to budete mít.“

Čím dřív se to ale dá do pořádku, tím míň to spolyká městských peněz, které by se daly využít jinde.

autor: Miroslav Kopecký 

Pokud chcete zveřejnit vlastní názor, postřeh, komentář, kontaktujte nás zde.